23.5. - 4.6.2008 Mexico

Přes Ostrov do Mexika
   

Naše putování začalo v Ostrově, kde na nás čekal Pítr Pen (Petr Mančal) a Terra. Klasika, setkání v hospodě U Matoušků. Měli jsem domluvené hlídání Marjánky po dobu naší dovolené.
 

Máří se s Terrou viděly po dlouhé době a dost dobře věřím, že si obě společný pobyt vychutnaly plnými doušky.
 

Běhání v řece, na zahradě, štěkání na ovce a oslíka, který nově přibyl do party,  kontrola paní Mančalové v kuchyni, spaní na gauči, výlet na Blaník, lítání na koňských pastvinách, dodržování odpolední siesty s panem Mančalem……………… prostě psí ráj.

  

Petr nás pozval v neděli do Stavovského divadla za kulturou, kde jsme se potkali i s Reny, která víkend nevíkend, chodí do školy. Teda spíš tančí ve škole.

  

V pondělí odpoledne jsem ještě s neonkami (Má a Terrkou) podnikli výlet po okolí a s pozdním odpolednem jsme vyrazili směr Znojmo neb následující ráno bylo nutné se  přemístit v brzkých ranních hodinách do Vídně na letiště.

  

Sama sobě se snažím vsugerovat, že Máří je „jenom pes“, že přece 9 dní nevidění, není tak dlouhá doba. Taky Má cítila, že přijde nějaká změna. Když viděla, že její batoh a boudička zůstává za plotem a naše zavazadla putují do auta ………… muselo jí být jasné, že tentokrát odjíždíme výjimečně bez ní.

  

Když doma padnul nápad odjet do Mexika, byla jsem více než nadšená.
 

Strašně jsem se těšila a do poslední chvíle, kdy už jsme vystupovali v Cancúnu z letadla, jsem nevěřila, že se to povede. Při přeletu Miami, Key Westu …… jsem vzpomínala jak už je to dávno co jsme na této straně světadílu s Dájou a Háňou cestovaly.

  

Jsme na místě! Ve vzduchu je cítit prádelna, jelení mýdlo, vůně levných saponátů, limetky a ostrá vůně chilli papriček. Obrovské vlhko a horko k zalknutí zároveň.

  

Odjeli jsme se ubytovat do krásného hotelu s výhledem přímo na Karibik. První kroky vedly do bazénu kam jsme střemhlav naskákali. Dovolená začíná. Vsuvka: holky, byl tam Bar „JÁ PADÁM“= barové sedačky ve vodě, kdy stačí zavrávorat a už se chladíš v bazénu.

  

Nejvíc jsem se těšila na plavání s delfínama, ač jsem si to několikrát představovala, skutečnost stejně předčila mé očekávání. Obrovský respekt, který z nich jde, ale zároveň chuť je hladit, dotýkat se jich, být jim na blízku …….. když pak jako první ze skupiny jsem byla určena, abych se položila na hladinu se sklopenou hlavou, nataženýma nohama, sklopenýma patama a vyčkávala ……….. tajil se mi dech. Netrvalo dlouho a do mých pat narazili čumákama dva delfíni a tlačili mě před sebou takovou rychlostí, že jsem křičela překvapením a vzrušením zároveň. Neskutečná jízda! Luba ve vodě opodál už zase šustil rukama (to dělá vždy, když se na něco těší) a pln očekávání se těšil na svoji jízdu. Delfíni nás přeskakovali, hladili jsme je, plavali s nimi, tančili, potápěli se ………… nepopsatelné. Nádhera!

  

Nádhera už se zas taková nekonala, když jsme lodí podnikli výlet na ostrov Isla Mujeres, s cílem jít šnorchlovat k místním korálům, a okouknout mořský svět. Pravda, lodě jsem nikdy v lásce neměla, ale netušila jsem, že se stanou doslova mým nepřítelem. Lodě možná ještě ujdou, ale motorové čluny, už nikdy. Hladina NEklidná, vlny byly obrovské, člun se s námi zmítal nahoru dolu a v momentě, když jsme již skoro byli na místě, jsem se musela podívat přes palubu neb nevolno, které mě v tu chvíli pohltilo už se nedalo dál snášet. Průvodce vše završil, když nám oznámil, že tady (na otevřeném moři) uděláme všichni JUMP přes palubu a adventure začíná. Můj pohled ho asi zaskočila a tak se snažil naší posádku ujistit tím, že žraloci tady v těch místech nejsou. Myslím, že mu stejně nikdo nevěřil!
 

Bylo na co se dívat až se tajil dech.
 

Zde vsuvka: nechci rozebírat, že jsem nebyla sama, komu bylo špatně, i u Luby si moře a houpání vybralo svoji daň, chudák. No co, zážitek, který po čase nabude na hodnotě.

  

Dalším poznávacím výletem byla návštěva Mayských památek- pyramid. Horko bylo neskutečné a tak občasné přeháňky nás zachránili.

  

Velkou výzvou pro nás byla možnost půjčit si v resortu kola a tak na co jiní potřebovali den, dva my s Lubou profrčeli za jedno odpoledne. Dárky jsme nakoupili v nejbližším obchodě, co jiného než tequilu, kávu, trika Mexico a chilli omáčky a rychle zpátky k moři a na beach.

  

Velkým zážitkem pro mě byla místní fauna, kdy nebylo vůbec nic divného, že na cestě se přede mnou, jednou i za mnou, objevil leguán či mega ještěrka. Neříkám, že se bojím, ale skoro vždycky mi nebylo nejlépe, když jsem toho ještěra registrovala. Prostě moje představivost funguje. Když mi Luba říkal: „Magdaléno, neotáčej se a pomalu pojď ke mně ………“ tak mi málem poskočilo srdce do kalhot. Jak, neotáčej se, když za sebou tuším to prazvíře? Jak, pomalu pojď ke mně??

  

Snad jedinou nepříjemnou překážkou, která nám vstoupila do cesty byla medúza. Potvora si na nás počíhala nad ránem. Někdy není na místě být za každou cenu romantický. Naše noční koupání skončilo neslavně. Já zásah dvakrát do nohy a Luba do boku. Reakce kůže byla okamžitá, děsné pálení a velký otok. Nevím zda mi památka zmizí, na lejtku mám prostě vytetovaný tvar Jižní Ameriky. Večer jsem nespala a druhý den ráno skoro nešlo chodit. Na baru mi poradili, abych si místo nechala počůrat, že to funguje. Cokoliv, cokoliv jsem byla ochotna udělat, jen aby ta bolest přešla. Nakonec vyhrál ocet a studený zábal. Druhý den navečer už to tolik nepálilo, až nakonec bolest ustoupila úplně. Tetování zůstalo, ještě teď, 14 po „akci“.

  

Krásným zážitkem byla noční projížďka lodí po Karibiku. Tam už se romantika konala neb mořský svět byl pod námi a rackové nevypadli, že bychom je extra zajímali. Hudba, tequila s limetkami, cerveza (místní pivo), grilované ryby ……………. Božské!

  

Co napsat závěrem!?
 

Vše je jenom o penězích, sama bych si dokázala přestavit trávit týden v měsíci někde v dálavách a odpočívat, poznávat, hltat zážitky a užívat slunce a oceánu. To mi/nám jde! Jen ta cesta byla dlouhá, ale to je daň každé dálky.
  

Návrat byl plačící a dojemný. Máří byla neskonale ráda, že jsme přijeli a my byli rádi, že na nás ve zdraví počkala. Beruška jedna naše nejmilejší !!!
 

Mančaláci, děkujeme !!!! Jako vždy, máte to u nás.

Sem zvědavá, jak Vám to kdy vrátíme, když Vy po nás nikdy nic nechcete :)

FOTOGALERIE


MEXICO

This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 20.03.2018 09:29