26.7. - 2.8.2008, Letní výcvikový tábor v Adršpachu

Účastníci zájezdu:

Reny a Terra Coby Kdyby Nirreterrit    
Hanička a Dupinka Dupi Dup Nirreterrit

Anička a Domeček Domino Nirreterrit

Madlen (JÁ) a Máří Corpus Delicti Nirreterrit


 
    

Marně přemýšlím čím mám začít.
 

Jak vystihnout a shrnout týden s holkama do relativně krátké a výstižné reportáže?!
 

Jak jen říci, že takovéhle týdny prodlužují můj život o několik let neb o smích a zábavu není s holkama nikdy nouze?
 

Jak je možné, že nám lidi nevěří, že NEJDŘÍVE jsme si pořídily krátkosrsté kolie a pak teprve vzniklo naše přátelství ….


 

Sraz v Trutnově, 26.7.2008 v 11:30 na parkovišti u kina! Kdo přijede na smluvené místo pozdě, ten obíhá všech šest maket na cvičáku. No páni ! Nebyl jediný prostor, aby naše posádka (Anička – řidička, Madlen – navigátorka,svačinářka, DJ, Domino a Máří – cvičenci a doprovod v jedné osobě) přijela na smluvené místo pozdě. Nepřijeli. Dokonce jsme přijeli s předstihem a i našli venkovní restauraci kde se naše skupina usadila a čekala na druhou posádku.
 

Prý holky neprohrály! Byly tam přesně na čas a nemůžou za to, že naše grupa přijela s předstihem. Vrchol!

  

Jsme na místě.

  

ADŠPAŠSKÉ SKÁLY, sluníčko a předpověď více než luxusní, ubytování v penzionu, kde na pokojích byly sprchy s teplou vodou, společná kuchyňka s lednicí, místo bez mobilního signálu, všude kolem obrovské posekané louky na stopy, vynikající polopenze v penzionu Adršpach, skupina táborníků s cca 10ti psy – prostě KÝČ !!!

  

Ve vesnici byli lidi velice ochotní a hodní a relativně brzo se rozkřiklo, že U PEŇÁKA, tak se jmenoval náš penzion, jsou ubytovaný 4 holky a 4 krátkosrsté kolie (jen pan vrchní by se měl naučit, že hosta si vážíme, a že nejdřív obsloužím zákazníka a pak se jdu vysprchovat J, ale co, lednice chladila na 110% a tak víno bylo vždy k dispozici, každý nemůže být dokonalý).

  

Cvičák byl asi 3 minuty chůze od našeho penzionu. Krásná velká rovná a oplocená plocha. Paráda !!!

   

Režim dne byl následující:

Budíček 5:45 (odjezd na stopy)
 

Koupání  7:00 v pískovně (neskutečná lahoda neb voda byla více než průzračná, a jelikož se natáčela ve skalách v tu dobu pohádka, chodili s námi „smočit nožky“ i sliční fešáci – asi kompars :))
 

Snídaně 8:00
 

Cvičení poslušnosti 10:00
 

Volný program
 

Obrany 18:00
 

Večeře 19:00
 

Volný program bez hranic

   

Celý tábor pro nás připravila Jana Hlináková, které patří velké poděkování a taky děkujeme za perfektní výběr figuranta (Michal Noháč), který nám nejen pomáhal s obranama, ale zdokonalil nás ve stopách a ukázal, že KAŽDÝ pes je vlastně stopař.
  

Nutno říci, že jsem s Marjánkou opět zažívala maximální symbiózu neb byla nažhavená co den na jakýkoliv výcvik. Ať už ráno zarazila čumák do trávy a kopírovala moje stopy nebo dopoledne jsme trénovaly poslušnost a pilovaly nové cviky a nebo s večerem mi dávala naviděnou, že figurant a obrany ji prostě baví a běda každému, kdo by měl tendence si na nás někdy někde nečekaně počíhat.
 A tak nám nic nebrání, pustit se do dalších zkoušek a posunout si naše hranice zase o kousek dál. Je to holka šikovná a pevně věřím, že pokud se na nás usměje štěstí a štěňátka se narodí, budou dělat radost svým majitelům, tak jako Máří dělá radost mně (a Lubikovi, by se zlobil, že si Máří přivlastňuji).  Myslím, že i holky zažívaly podobné pocity.

Domeček se během krátké doby naučil „hlídačky“ osobního předmětu a stopoval s velkou vervou a jeho zákusy? Prostě a jednoduše DO PLNEJCH, jak říkáme my kynologové.
 

Dupča byla skvělá jak na obranách tak i na stopách a ve výcviku poslušnosti.
 

A Terrka, ta měla ještě v plné paměti výcvikový tábor s Petrem v Lukové a tak figurant-Michal se musel otáčet, aby uspokojil naši vysokoškolačku.


 Skoro na každý den jsme měly s holkama plán.   

Určitě nikdy nezapomenu jak jsme vyrazily do Broumova za kulturou. Reny, naše studentka DAMU, vybrala představení – pantomimu -  MIME MUST GO ON
Byla nadšená, natěšená, s velkým zaujetím nám vyprávěla jak Velký kulturní zážitek nás čeká. Čekal! Už teď mě zase tryskají slzy od smíchu při vzpomínce jak 4 dámy usedají na židle na nádvoří, kupují si alkoholická pitíčka, prostě dělají si pohodu ………….. avšak jen do té doby, než na scénu nepřichází sexy krásná tanečnice s mimem, ale zcela jiná dvojice v rámci představení: Hodně smíchu a pár slz aneb co život vzal a dal Betty McDonaldové (ženy, podívejte se pořádně na fotku číslo 7 do pravého rohu)

Málem nás to smíchy porazilo.
Následoval ……… úprk z nádvoří a to v momentě, kdy se rozhodli herci rozdat frkačky do obecenstva a tím nás zapojit „do hry“.

Prostě jsme JEN na informačním centru přehlédly dodatek, že pro nemoc tanečnice se představení odkládá.

  

Jeden den jsme zavítaly do Broumova na návštěvu k Ivaně Horské, kde jsme asi dvě hodiny byly úplně paf z malých kraťandích klubíček. Je vůbec možné, že Máří byla někdy takhle maličká !!
   

Mega-zážitkem pro mě byla jízda na koních. Karel, místní kovboj, který byl rád, že i ty 4 holky zavítaly k němu, nám každé vyvedl z maštale koně. Patrně přeslechl, že JÁ JSEM NA KONI SEDĚLA jako malá holka, a tudíž moje zkušenosti jsou chabé až nulové. Asi neslyšel přes holek švitoření, že možná ONY zkušenosti mají, ale ta poslední zkušenosti N E M Á. Nemohl to slyšet! Neb to co následovalo poté mě totálně vyvedlo z míry. Při vstupu koní na louku jsem zaslechla tiché cu-cu-cu. Přemýšlela jsem, odkud se ta pobídka line až jsem vzápětí pochopila. Karel! Karel pobízí koně do cvalu. Můj černý přítel Bob reagoval okamžitě. Začala jsem křičet, že já na koni neumím, ať zastaví, nikdo nereagoval jen Karel se ke mně přidružil a ve cvalu mi říkal jak se mám držet, kde a jak mám mít nohy, jak nemám zmatkovat. Holky křičely vzrušením, já hrůzou !!
  

Původně měla projížďka trvat hodinu, my se vrátily za tři. Přestávku jsme si dali v místní hospůdce, kde jsme prostě „jenom“ uvázali koně a zašli na tři. Byla mi zcela jasné, že nazpátek ke stájím to bereme přes louku a to pěkně v tempu. Rezignovala jsem. Moje jediná snaha byla nespadnout. Nakonec jsem uznala, že zážitek to byl opravdu FAMÓZNÍ.

Holky, že já se vždycky nechám přemluvit. Ještě, že Bob hrál v pohádce, která se v tu dobu v Adršpachu ve skalách natáčela, budiž mi to alespoň slabou útěchou.

  

Z jednoho odpoledního výletu se stalo vzrůšo. Ve snaze vyhnout se skupince lidí na louce, jsme s holkama změnily směr a vydaly se do skal. Ne všechny cesty jsou ale schůdné a tak následovalo brodění a to i v ultra vysokých kopřivách. My s Aničkou jsme měly na nohách jen obyčejné žabky což jako obuv nebyla zcela ideální. Naštěstí všechny cesty vedly zpět ke cvičáku.
  

Jeden večer plánovaly holky spát pod širákem ve skalách. S Haničkou jsme tajně spřádaly plány, že si smluvíme nějakou znělku a až holky usnou, my se vypaříme do peřin do penzionu. Nakonec se náš plán neuskutečnil neb týden pobytu byl tak krátký, že na dobrodružství pod širým nebem nevybyl čas. Tak jindy, ženy.
   

INDIÁNKY, děkuji za krásný týden a jsem ráda, že jsme se ve zdraví a bez úrazů lidí i psů vrátili domů.

  

Těším se na další léto, to už nás pojede třeba o pár čtyřnožců a snad i dvounožců nebo břišních fazolek více, snad !!!

  

A tady něco jenom pro Vás !!!!


 VYHOVUJE?  


Luba byl rád, že jsme se v pořádku vrátily s Má domů.

Prý se mu po nás stýskalo.
 

Na neděli měl již vymyšlený program. Odjezd autem na Malou Skálu, následovalo půjčení lodě, sjezd do Dolánek a zpět vlakem do výchozího bodu – velká paráda !
 

Večer jsme zašli na prvoligový fotbal Slovan x Slavie. Veřejně prohlašuji, že to byla moje poslední šance, kterou jsem těm Rádoby Velkým fanouškům fotbalu dala, jsou a budou to vždycky u mě náckové a agresoři. Ještě, že už spousta věcí je na dobrovolnosti.

  

FOTOGALERIE (a že těch fotek máme)



This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 20.03.2018 09:29