7.3. - 9.3.2008 Bártlova bouda

Bártlova Bouda – Bílý Potok – Lázně Libverda – Hejnice - Oldřichov v Hájích
  

Asi bylo zase na čase se vidět.
  

Tentokrát nepřijela naše vysokoškolačka Terra, která byla ve vrcholném stádiu hárání, a proto jsme  holkama daly přednost klidu před neklidem a vlastně ušetřily i Domína.
 

P.S. Terrko, vynahradíme ti to!

  

Složení:

Anička + Domíno
 

Hanička + Dupinka
 

Já + Máří
 

Reny
 

Vomajda

(ta si přála moc přijet, i se mezi psí nadšence naimplementovala, ale někdo si nepřál, aby s námi vyjela a tak si klidně v pátečním odpoledni upadla na schodě a způsobila si tak ošklivý otok na koleni – kopyto)

   

PÁTEK


 V pátek v podvečer jsem vyjížděly (Hany,já, Reny, Dupi, Máří) vlakem směr Liberec – Raspenava – Bílý Potok (tam vlakové koleje končí a to doslova), dál jsme pokračovaly přes vesnici, černý les (Madla pořád povídala až se ztratila, ještě že existují mobilní telefony a místní chasa z vesnice, která nás bezpečně navedla správným směrem, ani fórky nechyběly) do boudy, která má název BÁRTLOVA BOUDA http://sweb.cz/bartlovka/kontakt.html

To už se nevidí ubytování i se snídaní 200,-Kč/osoba/den + pes zdarma!
 

Páteční večer jsme zakončily jako již tradičně u piva, s mísou topinek.
 

Anička - lyžařka nahlásila příjezd na boudu až v sobotu dopoledne neb se vracela z Alp.

  

SOBOTA
 

V sobotu ráno jsme našláply Dupince a Máří stopu.
 

Dupča vypracovala stopu úplně ukázkově. Je to šikovná fenka, která má úžasný osobitý styl a stopování ji velice baví.
 

Máří se nenechala přemlouvat a připravenou dlouhou stopu, končící v lese, odstopovala přesvědčivě a pečlivě. Jak je člověk pyšný, když vidí, že trénink a čas spojený právě s tréninkem přináší „ovoce“ a radost.

  

Pak dorazila Anička s Domínem (bohužel v rychlé cestě za námi ji zabránila závora u přehrady Souš a následně nutná objížďka cca 30km dlouhá).
 

U snídaně jsme vybraly trasu a vlastně si i nechaly poradit od pana majitele, kam a jakým směrem vyrazit.
 

Trasa dle mapy:

Bártlova bouda – Hubertka – Jizerka – Obří sud – Lázně Libverda – Hejnice – Bílý Potok – Bártlova bouda
 

Slunce svítilo a na naší cestě jsme skoro nikoho nepotkali.
 

Jako správný ženský jsme mlely pátý přes devátý, každá vyprávěla svoje aktuální zážitky a povídaly jsme a plánovaly co s létem, kam vyrazíme a co podnikneme v nejbližší době (prý ještě pod širákem jsme nespaly).
 

Poobědvali jsme na Obřím sudě a pak jsme přes velkou a širokou louku (na louce jsme zkoušely agility přes živé překážky – neskutečná legrace) došli do lázeňského města Lázně Libverda, kde jsme na pódiu zkoušeli výstavní postoje a taky Reny předváděla orchestr (Reny dirigent, Má + Dupi + Domíno sboristi). V Libverdě jsem holkám ukázala cukrárnu, kde kdysi můj dědeček pekl dorty, točil zmrzlinu a zval lázeňáky na čaje o páté a kde s narodila moje mamina. Z Liberdy jsme vyrazili přes obrovské pastviny zpět do Bílého potoka.
 

Tady musím vložit zážitek:
 Procházíme kolem nádraží a nejednou z dálky na nás kouká Pavla s Arinkou (Arménie Bila Kaifa). Bylo to veselé setkání. Dupi a Arinka si padly hned do oka a lítaly kolem sebe jak smyslů zbavený.

V sobotním podvečeru jsme již každá zahřívala svoji židli u výčepu a klábosily a pily a pily a klábosily ………………

  

NEDĚLE
 

Ráno snídaně, odjezd autem k nádraží, kde byly velké louky ideální na stopy. Tentokrát stopoval i Domíno.
 

Domí měl našlápnutou krátkou stopu, kterou vypracoval s elánem. Jelikož Anička plánuje s Domečkem agilitit tak stopy jsou pro ně okrajová záležitost :)


Dupi si dala jednu stopu opět na radost a byť je to mladá feňule tak maká na jedničku.
 

Máří jsem našlápla stopu přes 300m dlouhou, dva lomy, dva předměty. Až po nášlapu jsem se začala rozhlížet, že louka není zcela ideální - kravince, relativně čerstvé hnojení, vítr ………………. První lom si Máří zlehka ověřila, druhý vypracovala s přesností a drala se vřed přímo ukázkově.
 

Reny po stopě prohlásila něco v tom smyslu, že být Máří tak mi na jakoukoliv spolupráci kašle neb terén neměl s loukou nic společného.
  

Po stopě jsme se všichni přemístili do Respenavy do Pekla. Náladu nám skoro zkazil chytrý myslivec, který nás upozorňoval, že psi musí být na vodítku, a že parkování si musíme domluvit v hostinci. Ne nadarmo se držím hesla Naštvaný musí zůstat vždycky ten druhý a tak jsme se smíchem a mávnutím ruky radši odjeli.
 

A bylo to dobře! Jelikož jsme v mapě našli daleko lepší výlet – Naučná stezka v Oldřichově v Hájích. Vyšlápli jsme k hradu a vrátili se zpět do restaurace U Kozy, kde jsme poobědvali pečená kuřátka z pece, místní specialita.
 

S pozdním odpolednem jsme si taky věděly rady a tak jsme požádaly Lubika, aby nám zakoupil zákusky a u nás doma jsme si všichni dali ještě malou siestu.

  

Hanička přivezla pro Máří box, který jsem si objednala po konzultaci s Ivanou Růžičkovou, jelikož Skip i Odie jsou spokojení uživatelé a tak jsem se snažila přijít na fígl jak box co nejrychleji rozložit a složit.
 

Tak snad bude Máří taky spokojená.

   

Holky, musím říci, že jsem si díky našemu tréninku agility na louce pod Obřím sudem o pár let prodloužila život. Kdykoliv si vzpomenu na Hančin skok přes Reny nebo hlášku: „překážky přece nemluví ………….“, je mi zase do smíchu.

  

Jo a taky bych chtěla pozdravovat Vaška, který si asi reportáž nepřečte, ale i tak…………… aneb každá vesnice má svého blázna. Tak ahoj Vašku, zase brzo někde na nádraží.


 

Tentokrát to bude směr Šumava – kola a psi. Tak začněte trénovat, beruny! Omluvenky se totiž nepřijímají.

   

FOTOGALERIE Z NAŠÍ AKCE 

viz. odkaz
http://anyz.rajce.idnes.cz/Bartlova_bouda_7-9.3.2008/



This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 21.12.2017 10:53