Září 2009, USA

Od 12.9 do 28.9.2009, cesta po západní části USA (Kalifornie, Nevada, Arizona, Wayoming, Washington)

Tak to byl plán, na kterém jsme nějaký ten pátek spolupracovali a to celkem ve třech – já, Lubik/L, Vomajda/V.

Den D, odlétáme …………..

Úryvky z mého deníčku:

12.9.09

Jsme na začátku. Jak jsem se původně obávala dlouhé zastávky v Mnichově (6 hodin) tak nakonec to byla výborná pauza. Metrem do centra města, snídaně, přejezd do parku, tanec  v rytmu trinidadsko-tobagových tanců – skvělé!! Teď jedeme na letiště a vyrážíme směr SF. Luba POTŘEBUJE vidět fotbalový stadion v Mnichově, tak ještě malá zastávka tam. Zrovna se hrálo. No děs, náckové jako všude, fotbal mě snad už nemůže ničím překvapit. Bohužel. Vomajda by mohla vyprávět, zažila nával na zastávce metra, dobrovolně couvala a klidila se ke straně.

Po cestě dostáváme od Lubika kvízové otázky. Ta s tím zrcadlem v metru nebyla těžká :)

Cesta byla úmorně dlouhá (14 hodin letu), půjčení auta (málem jsme měli autobus) a díky luxusní zapůjčené navigaci (Kamile, děkujeme !!) jsme v hotelu Mission Inn.

Únava. V televizi dávají Lost in Translation/Ztraceno v překladu (můj jeden z top 10 filmů)

Usínáme, jsme šťastni, že jsme na místě.

13.9.09

Day in San Francisco. Lehce pod mrakem, nekonečné kopcovité ulice, všude spousta turistů a krásných voňavých lidí. Řídíme se dle našeho průvodce - Lonely Planet.

Navštívili jsme China Town (známou ulici Jacka Kerouacka, čokoládový festival, věž, zákruty, hospůdku v přístavu ………….. V přístavu byli lachtani a neskutečně řvali, to byl koncert, krása. Chystáme se tramvají do centra. Nálada je výborná, sedíme na pivu, nohy nám těžknou. Malá domluva, L. bude ve všech hospodách objednávat, just to practice his english.

Oběd v restauraci v Chine Town, moje potřeba si před jídlem mýt pravidelně ruce se mi skoro málem vymstila neb toaleta byla v celé restauraci jedna a to v kuchyni, dle slov obsluhy. Nečekala jsem, že chodit kolem nasekaných a naložených žeber a kuřat mi dá tak zabrat. Luba radí, že když je nejhůř, má se vždy dýchat do rukávu u svetru, dýchala jsem do svetru, ale stále se mi chtělo zvracet ………

Čtvrť CASTRO (hudba v autě)

čtvrť geyů a lesbiček aneb každý máme svá pohlaví, ke kterým tíhneme, občas se nám chuťové buňky zamíchají,  to se může stát každému …………… když přišel na řadu nákup duhového magnetu na lednici, prodavač předával Vomajdě magnet se slovy - stay the same ……………. Výborný !!  10 bodů pro prodavače, smála jsem se a bylo mi lehce.

Golden  Gate Bridge - prší a je nevlídno, ale je to nádhera.

Přijeli jsme na pokoj, zůstáváme další noc.

P.S. Několikrát za den jsem nás přistihla jak se přiblble usmíváme blahem.

P.S.S. Volba USA byla dobrá, Indie počká.

14.9.09

Po snídani odjíždíme ze SF, směr Yosemite National Park.

Na snídani jsem se očividně bavila neb Luba vypadl, že čeká míchaná vajíčka, fr.rozpečené bagety, slaninu, ovocný čaj a juice ……. nic takového se ale nekonalo…… odporné kafe, mega suché cornfleksy, přeslazená marmeláda, burákové máslo ………. Luba ještě neví co ho čeká ……… Vomajda si dává do kávy  nějakou odborně odpornou přísadu ………… brrrr ………… zůstávám u hořkého čaje, cornfleksů a nějakého half/half mléka (nerozumím co tím mají „mlékaři“ v plánu zákazníkovi říci) …………. nálada je výborná, venku tak nějak turistické počasí.

Cesta už trvá 5 hodin, L. řídí, V. jede na sedadle spolujezdce, můj je zadek. V autě hraje country radio – pomoooooc !!!! Kam se člověk podívá, všude zlatavě vysušené pastviny a krávy. Počasí nám zatím nepřeje, mrholí.

Koupili jsme si pas do všech národních parků. Naše první návštěva info centra (Mary knows everything, prý se vyčasí a bude krásně, byť je tady teprve first season, tohle už ví).

Jsme v Yosemite National Parku. Ve vzduchu je cítit kouř a vůně bylinkových čajů. Mary měla pravdu. Je nádherně! Jdeme na výstup směr Nevada Falls. Neskutečná scénérie. Rozhodli jsme se, že přes noc budeme kempovat v parku, vyzkoušíme Vomajdy nový stan. Ve stanu jsme jako sardelky a hřejeme se navzájem. Pod tíhou všech předpisů zamykáme VŠECHNY dobroty i mycinu (kosmetický a hygienický neseser) do plechových boxů, kvůli medvědům, holt předpisy jsou předpisy. Luba říká, že Modelův spacák je na hovno, slabý jako šlupka.

Ráno nás vzbudilo sluníčko a smích. Snídáme, z auta hraje  Louis Amstrong.

Vyrážíme do Los Angeles, na pláže ve Svaté Monice. My s Jíťou budeme muset zatáhnout břicha a Luba si bude muset dát do podpáždí melouny, to se totiž v Kalifornii musí. Těším se. Strašně!

P.S. Medvědi přišli, to je jasný.

15.9.09

Los Angeles (hudba v autě)

Lehce jsme si zajeli, ale who cares, we don´t.

Cesta trvala necelých 7 hodin, jsme na místě, pláž v Saint Monice, 30 stupňů celsia, kýč. Pláž je poloprázdná. Hledáme Miče Bjůkenena :) nebo podobného fešáka s červeným plovákem, oholenou hrudí, vymakanýma nohama, nagelovanýma černýma vlasama a pohledem supa ……….nikdo takový tady není, jen pár opravdových fešáků hrají opodál fotbálek. Počkat, támhle na jedné strážné věži někdo sedí ………….. Ahoj, Miči !!!! Pozdravují Tě holky.

Jdeme hledat ubytování.

Hned napoprvé se dostavil úspěch. 21 minut jízdy autem (jak jinak) od centra. Vyrážíme směr Down Town neb Mary Queen  čeká. Každý máme své sny, co bychom rádi na trati viděli a Luba to své právě vyčerpává.

Je nám dobře, jsme najedený, vysprchovaný a spokojený.

Loď jsme nenašli. Vzdálenosti v LA jsou šílený, něco mezi Prahou a Brnem nebo kotvila až za Brnem? Netušíme. Prý si dáme ráno druhý pokus. Lubiku, pokud to nebude stát za to, jsi vyloučen ze zájezdu! Zítra má být opět horký den. Dobrou noc. Je nám dobře! Luba má vede postele vypité tři plechovky piva.

16.9.09

Trávíme den v LA. Město je obrovský, fakt Obrovský. Bulváry, dlouhé nekončící ulice. Jsme v Bevery Hills a přejíždíme do Melrose Place, pokračujeme směr Down Town a Hollywood. Venkovní teplota je hustá. Obědváme v Taco Bells.

Míříme směr Joshua Tree National Park.

Jedeme pomalu neb co chvíli stojíme v zácpě (6 jízdních pruhů tam, 6 zpět).

Jinak máme za sebou první konflikt :) V. nechce dát L. jeden pohled (pro babičku), prý jich má málo (slovy patnáct). Musí každému kamarádovi ve světě poslat pohled, no pane jo, to se upíše.

Skutečná cesta do Joshua Tree Natinal Park netrvala 2 hodiny jak říkala navigace, ale 4 hodiny. Únava už je znát. Nakonec jsme dorazili do cíle. Neskutečné. Oáza. Oáza klidu, nedefinovatelných vůní a to nebe! Ještě nikdy jsem neviděla mléčnou dráhu a tolik hvězd. Popíjíme pivko a mlčíme. Venkovní teplota je pořád vysoká.

P.S. Večer byli slyšet dingové jak vyjí.

P.S.S. Tak to nebyli dingové, ale kojoti. (info z info centra)

 

17.9.09

Ráno jsme se probudili do slunečného ráje. Ticho, teplo. Dáváme snídani a jdeme prozkoumat okolí.  Všude kolem jsou malebné kameny, vysoká tráva, kaktusy, chlupaté stromy a podivně hodně děr ve vyprahlé zemi.

Podvědomě cítím všude chřestýše. Wildelife ! ……. píšou všude na cedulích.

Vomajda si lakuje nehty na nohou.

Luba by rád poděkoval Modýlkovi za ten super spacák, jak je lehký a hezky větrá. Vomajda si balí svá fidlátka. Pod spacákem našla malého štíra, DOBRÝ DEN, prý miminko, no tak to jsem zvědavá na ty sourozence.

Všude kaktusy, daleké suché prérie, krásné teplo. Dala bych si jedno točené-vychlazené.

Zastavili jsme se na info centru. Tak už vím, proč se pode mnou ty vyhrabané díry v prérii propadávaly, když jsem šla čůrat. To byly „cestičky a domečky“ tarantulí. El masakro, dodatečně jsem se zpotila.

Jedeme po Road 66 (hudba v autě). 

Všude pusto, v dálce pár baráků a vypadají neobydlené nebo minimálně neobyvatelné, to je skoro stejný. V autě pojídáme vynikající hroznové víno, vzduch se tetelí (tetelit – výborné slovo do scrubbles). Zastavujeme na pumpě, kupujeme vodu, kolu (vše správně naložené v kupě ledu) a od místního chlápka-pumpaře se dozvídáme, že v těch končinách žije všeho všudy 7 lidí. Měli tam i poštu – no já padáám. Vychutnáváme si jízdu! Jdu řídit.

Náš další směr Las Vegas.

Přijíždíme do Vegas. Jedem se podívat na Hoover Dam  (neskutečná přehrada), Lubik je ve svém živlu.

Večer mi moje tělo vypovědělo službu. Asi mi závidělo, že jsem šťastná, bez starostí a veselá. Musíme se vrátit domů.

18.9.09

Bukujeme letenky a plánujeme odlet z Las Vegas do New Yorku přes Varšavu do Prahy. (Dagmarko, Máro, Kamile, děkujeme za pomoc !!)

Nestihli jsme vše co bylo v plánu (Death Valley National Park, Grand Canyon National Park, Salt Lake City, Yellowstone National Park, Seattle, Olympic National Park ……… moje VELRYBY !!!).

Co jsme ale museli stihnout byla projížďka po nočním Las Vegas (vzrušující podívaná). Lubik ještě hodil pár dolarů do válce. Je neskutečný jak hrací automaty jsou všude kolem, i na baru, když jdete na drink, ty sedmdesátiletý babči, kterým čouhá kus cíga z koutku pusy, nevnímajíc okolí, jen se jim v brýlích odráží dolary, to je prostě Zážitek.

 

19.9.09

Odlétáme. Bohužel ani dárky nestíháme koupit a Adina si tak moc přála žraloka, má pro něho už i jméno – Baroš (teda kde „tohle“ zase slyšela?).

Je třeba se ale vrátit časem zpátky a pokračovat tam, kde jsme skončili. Takže Nevada.

 

Děkuji Vomajdě a Lubikovi, ŽE JSOU !

Rozpuštěný dlouhý vlasy a kytky v klopách jsme neměli, s fumárem ženská sekce sekla, ale i přesto to bylo strašně fajn …..

Je potřeba to vidět!

 

F O T O G A L E R I E

 

A naše Máří?

Ta byla s Haničkou na záchranářském výcviku v Praze s naší brigádou (Marťas vzal Dupinku do Pece na výlet), pak týden s Terrušákem u Mančalů v Ostrově (její sestrou Coby Kdyby Nirreterrit) a následně odjela na prodloužený víkend s Matějíčkama do Svojanova, kde si užívali sluníčka, obran, stop a agility. Evi, mockrát ti děkuji za Tvoji ochotu a zapálení a vůbec za to, že jsi s Máří běhala!!!! Hany mi vyprávěla.

Další týden zůstala Marjánka s Dupinkou v Jinočanech a vesele si společně užívaly zahrady, velké pozornosti a lásky Matějků a Hnidáků.

Máříka jsme si vyzvedli na výstavě v MB. Přijeli jsme akorát, když si Dupinka běžela pro CACe ve své třídě. Ve volném čase jsme pohladili kraťandy, poklábosili, popřáli vítězům a vyrazili směr Liberec neb byl krásný slunečný víkend před námi a tak jsme chtěli podniknout pár výletů po okolí.

Když nám Martin vedl Máří, abychom se po tak dlouhé době mohli pozdravit, cítila jsem jak se mi zalévají oči slzami …………. štěstím ……….tak moc jsem byla ráda, že ji zase vidím…………….. byla krásná, černá, štíhlá a veselá…………. a to jsem si říkala (jsem o tom přesvědčena), že být občas bez psa je moc fajn, že si obě strany (jak pes tak pán) potřebují odpočinout, kor když přes sezónu se snažíme jako tým „makat, cvičit, zlepšovat se“………… někdy už jsme ale obě unavené, nebo jsme naštvané jedna na druhou? Jo to celkem fuk, kor když vše je vždy dočasné neb MY DVĚ prostě PATŘÍME k sobě!

Přátelé, všem Vám děkujeme za Vaši péči a starost!

Poděkování patří hlavně Pavlovi Zachovalovi !

Postupně Vám to budu/budeme vracet. S jednou „partičkou“ začínáme v pátek v Peci.

 

 

 

 


Golden Gate Brige - San Francisco

This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 21.12.2017 10:53