24.7. - 1.8.2009, Výcvikový tábor záchranářů, Hejnice

 

 

Na tento tábor jsem se neskutečně těšila a zároveň obávala jak vše s Máří zvládneme.

Přeci jenom pořád patříme do sekce začátečníci a plánů, co vše budeme podnikat, bylo dosti.

 

Tak například:

  • Vodní výcvik
  • Slaňování
  • Hledání ve fabrice (sutiny)
  • Hledání v lesích  (plochy)
  • Noční výcvik
  • Závod

 

Evčou Vošmikovou (naší výcvikářkou) jsem měla sraz v pátek odpoledne, kdy jsme společně plánovaly kde postavíme stany a jak vše prakticky vyřešíme ku naší spokojenosti. Nakonec zůstaly naše stany ve futrálech a my „zahučely“ do jednoho z vojenských kontejnerů. Kontejner je plechová mega krabice bez oken, takže dveře musí být permanentně otevřené, jinak je uvnitř tma tmoucí. Spaly jsme ve stylu ala hamburger neb čuby nás obléhaly z obou strany a my s Evčou byly smíchaný jak mletý maso. Poté, co jsme v pátek odpoledne připravily naše zázemí, celý kontejner vyčistily a navozily traktůrkem ke konťáku naši bagáž, jsme pomáhaly dle potřeb, např. stavba sprchy :)

Kluci říkali, že je zbytečné dávat kolem kovové konstrukce plachty, ale my jsme radši, pro pořádek, tam tu plachtičku nainstalovaly. Jeden nikdy neví.

Celý týden jsem bohužel v zápřahu být nemohla neb moje pracovní povinnosti mi to neumožnily, ale nakonec dobře pro Máří, která měla tu možnost, během toho náročného tréninku i občas odpočívat.

Snad největším zážitkem bylo pro mě slaňování neb já a horolezectví nejde absolutně dohromady, a kdyby nebylo Má, NIKDY bych se k tomuto sportu nedostala.

Studený pot je slabý slovo, co mi stékalo po zádech, když jsem měla do toho „prázdna“ (první krok ze skály) vstoupit. Nebýt Frantíka Schejbala, který mi velmi pečlivě, trpělivě a pozorně pomáhal a radil, nevím, nevím ………….. Bála jsem se i jak bude reagovat Máří, ale žádný odpor z její strany nepřišel, myslím, že jsem i jednou v jejích očích zahlédla: „Magdaléno, ty srabe, jdeme do toho, Vo nic nejde!“

Další zážitek byla jízda na člunu, kdy jsme s Jirkou, Evčou a Máří jezdili po přehradě (Mlýnice) a zkoušeli, zda Máří bude mít zájem o potápěče (Frantíka) a bude si dávat pozor kam jí co chvíli mizí a vyštěká to místo, kde pod hladinou nepozorovaně „číhá“ a znova se vynoří. Má to pojala jako velkou zábavu a štěkala co chvíli. Na můj vkus lehce nebezpečně balancovala na okraji člunu a co chvíli si hlídala, odkud že se Frantík vynoří. Jako konečný bod našeho výcviku byl skok psovoda do vody, kdy mě měla Má následovat. Nechtěla. Jenže tentokrát se nikdo na Máříka názor neptal a tak šla přes palubu i nedobrovolně a pak jsme společně v klidu doplavaly ke břehu. Máříku, sorry, ale občas se Tě prostě nikdo na názor už ptát nebude, jsi velká!

Tréninky v lesích a ve fabrice byly pro nás obě velkou školou. Myslím, že Má se zhostila svého úkolu, hledat figuranty, VELMI zdatně a tato hra ji VELMI baví. Několikrát byla Máří i pochválena Evčou, což je opravdu výjimečné neb kdo zná Missis Vošmik tak ten ví, že „tato žena“ chválou opravdu šetří :)

Během volných chvil se trénovala poslušnost a překážky na hlavním place cvičáku a navečer přišel na návštěvu co chvíli Pan Gin a poseděl s námi poměrně dlouho, často a rád.

 

ZTRÁTY, NÁLEZY, POSTŘEHY:

  • Ála má skvělého partnera Luboše, je to muž s velkým M (velmi pracovitý, což už se dnes moc nevidí)
  • Možná je jméno Luboš magický!
  • Smích léčí
  • Přátelé, tak jsem měla pravdu, byl to PLCH VELKÝ. (Plch je mnohem větší než jeho příbuzný plšík lískový. Celé noci tráví tím, že si shání potravu v korunách stromů a může se stát, že lidé toto zvířátko zahlédnou, ale většinou si ho spletou s veverkou), což se nám nestalo
  • Musím si pořídit helmu
  • Ne vše musí být logické
  • Když dojde v hospodě chleba a není již z jídeláku z čeho vybírat, ještě pořád je šance, že někdo vedle Vás svoji porci chleba nesní, majitel restaurace nakousaný klus chleba odkrojí, a Vám z ní udělá požadovanou topinku
  • Poznala jsem opět pár nových fajn lidí, který mi budou stát za to, je opět vidět a strávit s nimi víkend, i dva :)
  • Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe, jen kdyby Evča nespletla stan a tu dětskou tarantuli strčila do správného spacáku
  • Zase jsme si s Máří blíž! Jde to ještě vůbec?
  • Být pracovitý a pomáhat bez řečí ostatním JE normální
  • Nikdo mi nedluží den života
  • Má dostala nové jméno - Nosál nebo Mravenečník
  • Když Ála řekne, že jela po louce stovkou, ještě to neznamená, že mluvila o rychlosti, ale o typu auta

 

ÚRAZY:

  • Lucky pád 4,20m do nikam, kdy se NAŠTĚSTÍ NIC VÁŽNÉHO NESTALO, kromě modřin a oděrek.

 

 

Na závěr bych chtěla poděkovat Frantíkům Schejbalům za organizaci a taky poděkovat tomu nahoře, že povolovat kohoutek s deštěm jen občas a samozřejmě naší výcvikářce Evče. Děkuji !

 

 

HUDBA VÍKENDU

 

FOTOGALERIE

 

 

 

 

 

 


Horolezci MÁŘÍ MAGDALÉNA

This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 21.12.2017 10:53