Červenec 2009, Maďarsko

Zájezd sázkařů do Maďarska 2. - 6.7.2009

Eger, Miškolec, Tokaj, jezero Tatu

SEVERNÍ MAĎARSKO 

Účastníci zájezdu:

HANIČKA, MARTIN, DUPINKA

VOMAJDA, PÍTR PEN, TERRA

MADLEN, LUBIK, MÁŘÍ

Jak říká známý liberecký cestovat Šobul Kíntuok, když jedeš do Maďar, nezapomeň na své psy !! ......... a tak jsme jeli a na své psy nezapomněli.

Směr našeho zájezdu se udal tak nějak sám. Lákadlo jako TERMÁLNÍ LÁZNĚ, HORY, VÍNO, SLUNCE se přeci neodmítá.

M A Ď A R S K O

Tentokrát byl Vedoucím zájezdu Mančíny, který velmi pečlivě vybíral ubytování a my pouze říkali líbí/nelíbí a Vedoucím našeho mini busu byl Marťas. Ostatní jenom p r o ž í v a l i.

První dvě noci jsme měli zabukované ubytování v Egeru. Vyjíždět jsme měli v poměrně  brzkých odpoledních hodinách z Prahy ........... snad jen Hanička s naším plánem brzkého odjezdu nesouhlasila a tak nás lehce natahovala a napínala při čekání na „posledníčka". První sázka - v kolik odjedeme z Prahy?

Naštěstí měl Petr první pomoc v podobě lahodného italské vína a tak ..... vo co de!?

Na místo jsme dorazili lehce před 11pm. Venkovní teplota byla neskutečná a tak jsme vysedávali ještě dlouho na balkóně.

Ráno jsme šli pozdravit město, ochutnat místní kávu, podívat se z hradeb do údolí a pak už jen JUPÍÍÍ do vody! Druhá sázka - v kolik přijde Petr a Hanička z pošty, kde si kupovali údajně „jenom" známky a pohledy?

Termální lázně nezklamaly. Vyhřívali jsme se v teplých bazénech jak pašíci a dokonce jsme v nich krásně přečkali i brutální bouřku a silný liják. Prý to do vody nepráskne, říkali kluci. V lázních jsem se dokonce stala i double majitelkou svých slunečních brýlí, to když jsem si myslela, že odložit si brýle na okraj bazénu, jít si zaskákat do vodopádů, je naprosto normální, že na mě MOJE brýle počkají. No, možná by počkaly .......... ale slečně se asi líbily natolik, že nešlo odolat. Když jsem se pak na popud Petra zašla podívat k tobogánu, zda náhodou někdo neviděl moje brýle, nestačila jsem se divit. Slečna se točila v tobogánu jak o závod a moje brýle s ní. Měla štěstí, že jsem byla dobře naladěná, já totiž umím být taky pěkně nepříjemná. 

Z lázní jsme to namířili domů, abychom se rychle dali do gala a vyšli vstříc dalšímu dobrodružství. Žízeň a hlad! Do míst místních sklípků jsme se vydali vlakem. Naše bytná kroutila hlavou, proč zrovna vlakem, proč nejdeme taxíkem, ALE na taxík je vždy dosti času. Tady jsme ještě netušila jak jízda taxíkem v Maďarsku může být zajímavá ...............

Vlak byl prázdný, jeli jsme jenom my, naše zájezdová skupina.  Třetí sázka - jak dlouho pojedeme vlakem do místa určení?

Do Údolí krásných žen jsme dorazili se soumrakem, ochutnali místní speciality a k celkové „pohodě" nám hrál i Fero, Ištván, Arpád ........... kdo ví jak se ten „umělec" jmenoval. Možná ani On sám to netušil. Vomajda odmítla sedět v těsné blízkosti hudebníka neb údajně z jeho nástroje neustále stříkala voda nebo sliny ........?

Po doporučení jsme ještě zašli na lahvinku nebo dvě a pak jsme se ve stavu veselém začali ubírat k domovu. Co taxi? Ještě jednou pro lepší matematický přehled uvedu, že nás bylo šest, což je na dva taxíky, ale v Maďarsku se „ na to nehraje". Naskákali jsme všichni zkrouceně do auta a vyjeli směr balkón našeho penzionu. Čtvrtá sázka - voškube nás taxikář?

V sobotu ráno jsme po vydatné snídani zabalili a odjeli do hor na obhlídku lipicánů a na výlet k místních vodopádům. S blížícím se odpolednem jsem měli naplánovaný přesun do Miškolce (zde náš průvodce vymyslel, že pojedeme přes hory, abychom se údajně měli možnost kochat). Pátá sázka - kolik bude stupňů celsia až se dobereme cíle a vyšplháme na kopec?

V průběhu stoupání do kopce, kdy se nám ženám na zadních sedadlech nedělalo dobře a nadávaly jsme jako špačci Proč jsme museli jet tak debilní cestou přišla šestá sázka - kdo vymyslí nejsprostší nadávku?

Jsme v Miškolci. Přišla na řadu porada, kde strávíme noc neb jsme hned s ránem chtěli „hupsnout" do místních lázních a užít si dopoledního slunce a pohody. Poměrně dlouho jsme zkoušeli najít ubytování a taky jsme se při této činnosti neskutečně nasmáli. Jelikož! Jednou nám byl nabídnut kemp, kdy snad ani naše čuby by nesložily hlavu, a že holkám vadí minimálně věcí, pak přišla na řadu Maková panenka coby recepční, která na mě neustále chápavě mrkala svým umělým řasem, ale nerozuměla a neporadila nic, pak prohlídka baráku, kdy ženy byly schovívavější k hygieně ubytování než muži (stařecký odér v pokoji byl prostě stařecký) a pak už vyčerpaní jsme vzali ubytko v rádoby hezkém penzionu. Píšu rádoby neb Pítr v koupelně něco neustále chytal a volal nás ať se jdeme podívat, že prej to stojí za to!!

Ráno jsme podle plánu chtěli vyrazit do lázní, ale ouha, majitel hotelu nakonec změnil názor, večer předtím nic nenamítal, že prý psi v pokojích dopoledne zůstat můžou, a najednou bylo vše jinak, že je maximálně můžeme nechat u nich na parkovišti. Na parkovišti? Se asi zbláznil !!! Tady jsem už dobře naladěná nebyla a tak jsem se s maníkem nakonec domluvila a ubytovali jsme naše holky přímo v JEHO pokoji. Marťas se mě druhý den ptal:" Madlen, ty jsi byla vytočená, co?".

Maďaři ty psy snad žerou, jinak není možný, že z nich mají za A/ takový strach a za B/ si o nich myslí, že jsou neskutečně ekl.

Lázně výborný ! Krásně jsme si tři hodiny proplouvali jeskyněmi a slunili se ve venkovních bazénech. Plavčíci taky fešáci.

Slyšíte? Víno volá !!!! Museli jsme pokračovat dál v cestě. Tentokrát do zcela jiného Maďarska, do vstřícné Tokaje. Ubytování jsme našli hned. Údajně Mančíny našel, my ostatní jsme asi měli pásky na očích. Luxusní byt s kuchyní a venkovní terasou, kdy majitelé neměli problém se psy a snad byli i první, kdo si je chtěl dobrovolně pohladit. Procházka městem, ochutnávka vín, brutálně smažený oběd (v restauraci jsme museli sedět venku na zakryté terase, kvůli psům, neskutečně pršelo a střecha nestíhala pobírat vodu, pořád jsme museli sedět venku, až jeden z nás, já, šel na WC a viděl, že restaurace není nic moc a tak není důvod si nesednou ke kraji a psy nechat opravdu těsně vedle dveří, ale v suchu, tak jako nás, pak to šlo - zjistili jsme, že v Maďarsku je nejlépe ptát se dokolečka pořád na tu samou věc, Oni pak přehodnotí svoji odpověď). Odpoledne jsme měli siestu v penzionu a pár z nás se začalo připravovat na večer, tj. ochutnávalo vínko a dělali jsme si tzv. chuť. Jinak řečeno Petr a Luba spali.

Vomajda nám vyprávěla jak cestovala po světě, jak v Laosu místo ořechů v čokoládě si na ulici kupovala 10dkg smažených kobylek, 15dkg  smažených švábů a k tomu čerstvě usmaženou tarantuli na ledovém listě nebo to bylo v Kambodže, ve Vietnamu? Už nevím. Vím jen, že nám rozhodně sliny netekly.

Večer. Ochutnávka vína. Majitelé hodně v pohodě. Výborná hudba. Víno ...........

Vzali jsme seznam jejich specialit hezky pozvolna, systematicky, popořádku. Když u pátého vzorku jsme pořád s Missis Vomáčkou nenašly tu suchou chuť krásně vychlazeného vína, kterou vyhledáváme, a na stole se nám kupily skleničky sladkého moku podobného chutí moštu a barvou koňaku, začaly jsme jednat. Chaoticky začala objednávka všeho, co bylo na lístku, abychom nakonec všichni skončili na terase u chlazeného bílého vína a Soproni (místní pivko). V době, kdy jsme seděli všichni u sklípku a výborně jsme se bavili, přišla Hanička z pokoje se slovy hádejte co jsem našla u nás u postele, čekajíc na odpověď. Jako berličku nám podala Petrovo šílení v koupelně v Miškolci. Švába, žábu? „HADA a je pod skleničkou, je malej!": říkala. Šla jsem do vrtáku. Představa, že u Haničky a Martina je v pokoji mládě, u Petra a Vomajdy je v pokoji jeho matka a u nás s Lubikem je v pokoji jejich PRA-děda, odpovídající i velikostí, bylo mi mdlo.

Opakovala jsem si, že mám ráda zvířata .......... Naštěstí si rodina háděte u nás sraz nedala a tak spánek v překrásném penzionu si vychutnal každý z nás.

Ráno. Vomajda vyrazila pro čerstvé pečivo, posnídali jsme a pak přišla na řadu sedmá sázka - kolik jsme toho včera ve sklípku vypili?

Po rozloučení s majiteli jsme vyráželi k domovu, na cestě jsme se zastavili ještě u jezera Tata a na vynikajícím rybím obědě. Cesta domů utíkala rychle a tak podle plánu jsme přistáli v 9pm v Nuslích. Matějíčci se vydali směr Jinočany, Pítr směr Žižkov, a my směr Liberec.

Ez egy fantasztikus utazásra, de ez várj!

Postřehy:

Důležité je utratit všechny forinty, i kdybychom si měli koupit 13 langošů, které nebude nikdo jíst.

Navigace je luxusní věc!

Na kosti od pršuta je pořád maso byť to nevypadá.

Když má někdo po ránu špatnou náladu, tak děláte, že to nevidíte a dotyčného si nevšímáte, dokud se k Vám sám nepřidá.

Plavkovina nebarví, ale mahagonové šátky ano! Jíťo !

Když Vás někdo „pozve" na toaletu s tím, že Vám zaplatí vstup, ještě pořád nemáte vyhráno neb povel PODLEZ TURNIKET Vás tak překvapí, že nepřemýšlíte a jdete ihned na 4.

Petr nemá doma ani jedny slipy.

Máří se koupat prostě nebude, má svůj rozum.

Maďarky, zastrčte trochu břicha nebo volte jiný střih trik.

Pokud pověst o čápech funguje, tak se Lubiku těš !!!!

HUDBA VÍKENDU

FOTOGALERIE



This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 21.12.2017 10:53