26. - 28.6.2009, Záchranářský výcvik, Mimoň

 

 

Účastníci:

Eva, Ený, Aira

Jindra, Atrey

Hanička, Dupinka (v sobotu večer musely holky bohužel odjet)

Jakub, Bety (v sobotu navečer se k nám přidali)

Petr, Otík, Čaky (nedělní odpolední výcvik)

 

 

 

Sraz na parkovišti ve Starých Splavech a odtud již hromadný přesun do Kempu Jachta  u Máchova jezera. Kemp lehce zalidněný, ale díky začínající sezóně to nebylo tak strašné. Umí tam být jistojistě větší nápor hlavy na hlavě. Osobně Máchovo jezero nevyhledávám, ale výcvik je výcvik a to jde spousta věcí stranou. Ubytovaní jsme byli v čisté chatičce a tentokrát jsme zvolili i POLOpenzi. Knedlo-zelo-vepřo jsem pravda již dlouho k večeři neměla, a abych snídala školní slazený čaj a salám typu godhaj, tak to taky nesnídám :) Ale? Nejsme z cukru :) Důležitý bylo, že máme kde složit hlavy a kde se vysprchovat. Ono taky večeře za 25,-Kč kdo by co chtěl :)

 

10pm PRVNÍ VÝCVIK (pátek večer/letiště Mimoň):

Objekt byl plný střepů, rozmlácených dlaždiček a různého bordelu zde bylo opravdu dost. Když jsme si objekt procházeli tak některé místnosti jsme hned zavrhli neb zde hrozilo, že by si psi mohli ublížit. Pozorně jsme hledali schovky a různé fígle, kam se kdo schová. Máří jsme začali schovávat lidi pod úroveň podlahy, aby se taky naučila, že ne vždy leží figurant v její „výšce“. Pochopila poměrně rychle, že musí štěkat i do tmy a občas i do prázdna byť nikoho nevidí, ale lidský pach silně vane z toho spodního směru.

Hanička se vždy neskutečně obětovala, a to když se často skladně soukala do nějaké díry a dělala se skoro neviditelnou.

Taky jsme zjistili, že se Máří moc nechce intenzivně štěkat na hromadě třeba rozmlácených kachliček, které vydávají nepříjemný skřípavý zvuk a tak jen opakováním jsme docílili toho, že přestala vnímat na čem stojí a začala soustředěně řešit spíš osobu/figuranta než cokoliv jiného.

V objektu bylo, jako vždy, neskutečných zákoutích. S Hany jsme se snažily nesmlouvat s Jindrou a Evčou kam a do jaké schovky si máme zalézt, ale i přesto jsme si párkrát za víkend postavily hlavu. Například Hanička rezolutně odmítala jít do černé místnosti kde kapala ze střechy intenzivně voda a zaplavovala tak celý prostor a já se právě schovávat do malých děr v podlahách neb představa, že jsem někde nasoukaná a nemohu se hnout ....... prosím, ne :)Rozumějte, že se schováváte v objektu, kde je tma tmoucí.

 

Hany, až ti řeknu, kde jsem musela být schovaná v sobotu večer já, tak ti ztuhne krev, mně totiž skoro neproudila :)

 

 

10am DRUHÝ VÝCVIK (sobota dopoledne/letiště Mimoň):

V sobotu dopoledne jsem výborně pobavila Evču. Když jsem přišla do objektu tak mi Eva ukázala na halu, kde má Má hledat. Jindra a Hanička byli na značkách a čekali, až budou zachráněni (jen chci upřesnit, že jsem předem nikdy nevěděla, kde jsou figuranti schovaný, jednak abych nemohla ovlivňovat psa, abych se učila z jejího chování co mi říká a také, abych ji plně důvěřovala). Udělala jsem asi dva/tři kroky do objektu, ukázala Má směr kde má hledat a odepla ji. Eva za mnou tak divně kroutila hlavou a  něco si pro sebe brumlala. Když Máří byla volná a já očekávala, že vyběhne do sutin, IHNED se stočila doleva a začala obcházet kanál a kňučo-štěkala. Já koukala jak paní Jójo neb jsem nechápala co tam dělá a Evča už nahlas hlásila: „Ještěže ten pes má víc rozumu než ty, poslala jsi ji blbě, měla si stát na místě kde jsem ti řekla……….., chval ji a hodně ji chval a taky se jí omluv!"

Takže asi tak, tak NÁM jde výcvik ! :)

 

 

Háňa odjela do Prahy na mejdan a Jakub dorazil s Bety, aby si vyměnili ti dva místa a stravenky :).

 

 

10:30pm TŘETÍ VÝCVIK (sobota večer/Doksy):

No tak ZDE jsem hrdina nebyla ni za mák. Pořád jsem se držela ostatních, aby na mě někde nezapomněli neb chodeb a komnat bylo všude víc než dost a tma jak v rybníce Brčálník, kdy Rákosníček říká, že by se dala krájet. Okenice objektu byly ještě ke všemu zabarikádovaný, zatlučený.

V jedné  místnosti leželo na zemi cosi, co kdysi žilo - kočka, kuna ……….. ztuhlá mrtvolná křeč. Takový Potkanov. Tuto místnost jsem obcházela obloukem. Když jsem se poprvé měla schovat Enuše (na parapet), tak mi Jindra i Kuba slíbili, že budou někde blízko, že se uslyšíme ………… pak se vzdálili. Prvně mě neoklamali, slíbili co splnili, ale podruhé, když jsem slyšela, že pes štěká v prvním patře, A že Enucha se nemýlí!, bylo mi jasné, že jsem ve sklepě sama. Závislá na cinkotu rolničky jsem si nepřála už nic jiného, než aby se rolnička přibližovala a přibližovala a přibližovala.

Máří dostala prvně porci prohledání již celého patra v naprosté tmě (měla pouze svítící obojek a čelovku na krku, aby si přisvědcovala). Učily jsme se prohledávat systematicky, že psa vysílám do jednotlivých místností a musí pracovat samostatně. Já už stála jen na chodbě a čekala jsem až se Marjánka rozštěká, abych ji mohla přijít pochválit a vyslat hledat dál. Ve druhém kole mi bylo sděleno, že máme 2 figuranty ve sklepě a BOHUŽEL TO TAK VYŠLO, že i v tom Potkanově. No dobrý den ………. naštěstí si Máří pro Kubu rychle došla a mohli jsme se tak všichni přesunout dál ……………..

 

 

 

9:30am ČTVRTÝ VÝCVIK (neděle dopoledne/zámeček u obce Zahrádky):

Pořád jsem nechápala proč Eva s Jindrou mi říkají, že Máří bude moci brzo předvést něco z agility .............. měla jsem s ní dojít na půdu …………… najednou schody končily, byly zbouraný a na půdu vedly jen dva trámy, jeden u stěny a jeden uprostřed bývalých schodů, hloubka pod nimi cca 3m, minimálně. Eva stála nahoře a říkala mi, abych Marii pustila, když jsem se ptala A JAK? tak ukázala na trám NO TAK ............

Tohle mě „lehce“ zaskočilo. Dala jsem povel VPŘED, zhruba ve 3/4 se zastavila a lehce se jí rozklepaly kejty, kluci dole dávali první pomoc záchrany, kdyby něco, a tak jsem jí jen zopakovala povel JDI VPŔED (tónem, kdy jiné možnosti nejsou) a šla ...........Následně jsem si jí přivolala když byla na půdě zase dolů, vyslala nahoru a pak už chodila suveréně. Výška to byla jako blázen.

Na půdě byli schovaný už tři lidi. Nešla moc systematicky. Našla nejdřív Kubu, který byl nejdál za skleněnýma oknama, pak Petra u pilin a nakonec si nechala Evču, která byla pod úrovní podlahy mezi trámama. Je dobrý, že se Máří nechá na dálku ovládat a tak stačí vždy povel vpřed a Ona překonává překážky co má ve směru. Taky už i vzdalování od paničky se výrazně lepší. Dokonce byla i situace, kdy jsem vůbec nevěděla kde mám psa :). Už to chce rolničku. Když Má nevěděla jak dál, přišla si pro nápovědu a pak zas makala.

Je to fakt nádherný, pozorovat jak jí to v té hlavě šrotuje, "jede" si vše podle svého. A zase dělala to samé, její specifikum, když ví, že je figurant blízko, točí se zlehka dokolečka a kňučí, vymýšlí jak na to a pak "jedná" a dohledává.

 

 

CELÝ VÍKEND BYL PRO MĚ OPĚT VELKOU

ŠKOLOU.

Dupince šlo hledání taky na jedničku s hvězdičkou o těch našich profících už ani nemluvím……….

 

PO KRŮČKÁCH POCHODUJEME VŘED, A ŽE TO POCHODOVÁNÍ MÁŘÍ MAGDALÉNU BAVÍ !!!!

 

Evi, Jindro, Haničko, Kubo, Petře – děkujeme.

 

 

Hudba víkendu

 

 



This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 20.03.2018 09:29