20.3 - 29.3.2009, Návštěva Dupinky, Liberec

V týdnu od 20.3. do 29.3.2009 jsme hlídali Dupinku neb Hany s Martinem se odjeli sklouznout na hory do Francie. Vlastně tam nemá být JSME, ale JSEM neb i Luba jel za sluncem, sněhem a to do Itálie. Takže?

 

 

Přiznám se, že první dva dny jsem lehce bojovala s logistikou. Jak vše časově zvládnout, jak se nejlépe s lehkostí a bez stresu přemisťovat z místa na místo, jak odejít z domova a na nic nezapomenout.

 

 

Teď, když už píšu reportáž poté, co Dupi odjela domů, si uvědomuji jak mi bude chybět a jak vlastně zápřah se dvěma psy byl skvělej.

 

 

Zvládly jsme toho opravdu za ten týden hodně:

 

 

  • Záchranářský výcvik (plochy) v Hejnicích
  • Narozeniny Jiřky
  • Stopy na lukách za humny
  • Školení v Praze
  • Návštěva cvičáku (poslušnost, obrany)
  • Výlet na Zvěřinek a ostatní výlety ve sněhových vánicích (Liberec je opravdu bláznivý město co se počasí týká!)
  • Nekonečné aportování míčků
  • Pivko U Myšáka
  • Procházka po Masaryčce s Bursovic family a Lubikem (po jeho návratu)
  • Přeskakování stolů u nás v práci (Kluci říkali, že prej s nima nic nedělaj, tak proč byli ti psi tak udýchaní a šibalsky pokukující?)

 

 

 

Dupinka je výborná čuba, která je dravá, drzá, svéhlavá, občas umíněná, ale neskutečně pracovitá (ta poslušnost to je velká paráda!), s velkým zájmem o záchranářský výcvik. Je velmi krásná a elegantní.

Když jsem přemýšlela o těch dvou „přeslicích“ jako o jednom celku úplně mi skákalo srdce radostí jak se doplňují. Udělat z holek jednoho psa tak je to Dokonalost sama (TEDA PRO MĚ, to jen info pro čtenáře).

Prostě se potkaly Paní ZÁVISLÁ/ČERNÁ a Paní NEZÁVISLÁ/MODRÁ. Kdy jedna se ovládá s neskutečnou lehkostí (kor ve městě), má rychlý vzruch a rychlý útlum, občas náladová, kořistnická, rychlá, lehce zdravě žárlivá, neskutečně na své majitelce závislá, kontaktní (k lidem co zná a kteří ji sedí) byť o zuby v puse nepřijdete. A druhá? Té musí člověk trochu s razancí vysvětlit co se smí a co se nesmí, je velmi agilní a vytrvalá, je svéhlavá a lehce dominantní, občasný solitér, žravá, neskutečně láskyplně kontaktní (tady bych se o zuby bála).

Prostě týden „jenom“ s psí společností byl pro mě velkým zážitkem.

Na konci týdne už mi jedna vařila kafe a druhá vždy přinesla noviny, tak se nám spolu hezky žilo :)

 

 

P.S. Několikrát jsem se i od srdce zasmála, to když jsme jely s „přeslicemi“ k Vomajdě na návštěvu a v přízemí se naráz otevřely dva výtahy, přičemž každá vešla do jiného a výtahové dveře se pomalu začaly zavírat ………….. nevěděla jsem zda se mám začít smát nebo rychle dávat zmateně nohy do dveří, aby mi ještě každá neodjela do jiného patra. By asi ten, kdo si výtah přivolal, koukal :). No já bych asi taky koukala neb bych patrně neskákala radostí běhat po baráku a volat – TI PSI JSOU MOJI. MODRÁ, ČERNÁ, KE MNĚĚĚĚĚ ………………….

 

Vlastní fotografie bohužel nemám neb jsem holky nestihla naučit, když př. s jednou stopuju či honíme figuranta po ploše, že druhá nás musí fotit a pak si foťák vymění mezi sebou.

 

Fotky z tréninku záchranářů jsem si půjčila od Ivety a Petra, děkuji.

 

  

FOTOGALERIE ze záchranářského výcviku – plochy - HEJNICE (Iveta Soukupová)

 

FOTOGALERIE ze záchranářského výcviku – plochy - HEJNICE (Petr Svoboda)

 

 

 

 

Dupinko, Máří tě pozdravuje a říká, že máš zase dorazit !! A já se k ní přidávám ! AHOJ, Beruno! 


Dupča jde do "akce"

This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 20.03.2018 09:29