13.-.15.2.2009, Záchranářský výcvik, Terezín

 

 

Tak opět akce! Konečně. Už jsem se těšila, nejde přeci do nekonečna jenom pracovat a myslet si, že jsem nenahraditelná.

 

V pátek jsme v sestavě naší rodiny odjeli do Litoměřic, do malého penzionu (nabídka snídaně do postele a čekala nás po domácku upečená bábovka) kam jsme se přiblížili, abychom druhý den ráno mohli bez stresu dojet v poměrně brzkých ranních hodinách na náměstí do Terezína.

 

 

Na náměstí nás čekala skupina záchranářů z kynologické brigády Libereckého kraje a společně s nimi, ALE  i s Haničkou, Martinem a Dupinkou, jsme vyrazili na trénink do terezínských katakomb a polorozbourané nemocnice na periferii města.

 

 

Po malých krůčcích začínáme se záchranařinou. Náš trénink spočíval v tom, aby si Máří důkladně spojila, že v nepříjemném terénu (sutinách) se musí naučit vyhledat člověka a štěkáním dát na srozuměnou, že našla co stojí za to zachránit – kamaráda.

Figurant se zprvu neschovává, nýbrž pouze odběhne na krátkou vzdálenost a většinou v podřepu vyčkává až pes doběhne a začne štěkat, označovat „nález“. Za správně splněný úkol dostane pes odměnu ať už v podobě žvance (u nás je to krabička plná lahodného syrového masa) nebo u ostatních míček či pešek, prostě co má pes rád a pro co mu stojí  za to překonávat překážky v nepříjemném terénu a prostředí (Máří si rozsekla polštářek na pacce, ale necítila bolest, prý není z cukru :)).

 

První zkušební terén byla budova rozpadlé nemocnice a druhým terénem byly podzemní úzké tmavé chodby.

 

Máří i Dupču (Dupča s Haničkou se věnují výcviku již delší dobu) výcvik bavil a to samé platí o nás (kor když jsme se s Haničkou schovávaly již pokročilým záchranářským psům – Hanička byla „uvězněna“ v krytu od topení, zakryta dřevotřískou a na mě zbyl úkryt v tmavém sklepě pod schody, kde jsem byla nasoukaná pod dveřmi v hromadě odpadků – jak jsem byla ráda, že mě ten psí Bořek Šikula našel !!!). Je to velký adrenalin a radost, když je vidět jak holky postupují krůček po krůčku vpřed. Spousta práce je ještě před námi, ale na to my se těšíme.

Velké poděkování patří taktéž Yvetě, vedoucí výcviku, která nám vše trpělivě vysvětlovala a 100% se nám věnovala.

 

 

S Máříkem začneme jezdit do Hejnic, kde budeme trénovat společně s ostatními a pokud vše dobře půjde staneme se časem členy ZÁCHRANNÉ BRIGÁDY KYNOLOGŮ LIBERECKÉHO KRAJE .

 

 

Luba s Martinem nás doprovázeli a byli s námi po celé dopoledne a odpoledne. Navečer jsme společně vyrazili směr město. Bohužel se skoro všichni v Litoměřicích zbláznili a slavili Sv. Valentýna  a tak najít místo v restauraci byl trochu oříšek. Asi nevěděli, že právě naše čtyřka potřebuje prostor neb u nás byl ten pravý důvod  slavit. Jednak úspěšný výcvik, ale hlavně narozeniny našeho „Valentýna“ Lubika. Lubi, taky mohla mami ještě den či dva počkat tenkrát v 77roce.

 

 

Děkuji Haničce, že víkend zařídila a taky klukům, že na sobě nedávali znát nervozitu z dlouhého čekání na nás. Kluci si krátili čas porůznu čtením, spaním, focením a v neposlední řadě „Plzničkou“.

 

 

V neděli jsme podnikli malý výlet do okolí, kdy namrzlá vozovka nám nedovolila vyjet do výšin, které jsme plánovali a tak jsme se museli spokojit s výstupem na nejbližší možný kopec, i tak to stálo za to. Naposledy jsme zkusili ještě jedno vyhledání v lese (Máří Martina a Dupča Lubika) a jelo se domů.

 

 

Matějíčci, děkujeme ! Příště T A T R Y.

Stejně je to všechno nějaký podezřelý.

 

 

F O T O G A L E R I E

 

 

 

ve V I D E O G A L E R I I

(nahraná dvě krátká videa z výcviku)

 

 

 

 



This is alternative content.

Webdesign by Ondřej Havle | Datum spuštění: 11. 7. 2007 | Poslední aktualizace: 21.12.2017 10:53